B. tónu

b. tónu, jedna ze zákl. vlastností tónu vedle výšky, síly a délky, daná počtem alikvotních tónů a poměrem jejich amplitud k amplitudě zákl. tónu. Je charakteristická pro každý nástroj nebo hlas; 5. mysl. krev zvěře, barvář bavorský, hladkosrsté plemeno loveckého psa vyšlechtěné v Německu. Používá se ke sledování stop zdravé nebo postřelené zvěře, barvářství, prům. obor zabývající se výr. syntetických org. barviv. barvení, biol. b. mikroskopických preparátů - metoda obarvení některých struktur buněk nebo tkání k snadnějšímu pozorování. Specifické reakce různých buněčných částí umožňují selektivní obarvení např. jad. aparátu, blány buněčné, bičíku, tukových zrn. Vitální b. je šetrné obarvení živých buněk zředěnými roztoky barviv k pozorování buněk za živa. Pro diagnostiku mikroorganismů jsou cenná diferenciální b., např. b. Gramovo, jímž se rozdělují bakterie na gram-pozitivní a gramnegativní. barvení hliníku, vytváření barevných odstínů přímo na hliníku a jeho slitinách ponořením do org. barviv obvykle po eloxování nebo chem. oxidaci.