Barcelona

Barcelona [-se], přístavní m. ve Španělsku v Katalánsku u Středozemního moře, 1,83 mil. obyv. Prúm. text., keramický, kožedělný, automobilový, let., lodařský, eLtech., stroj., ropy, chem. (plastické hmoty), potr., polygr. Dop. křižovatka; největší špan. přístav; podzemní dráha. Stav. památky ve středu m., okolo moderní výstavba. Vysoké školy, univ. (zal. 1450 a 1968); konzervatoř, muzea, knihovny, div. Kult., hosp. a polit, středisko Kata-lánska. — Pův. kartaginské Barcino, řím. Faventia Iulia Augusta Pia, od 415 n.l. vizigótská, od 713 arab.; 803 hl.m. špan. marky, od 877 hrabství, od 1137 součást Aragónie. Koncem 19.st. středisko katalánského auto-nomistického hnutí, 1931 v B. vyhlášena auton. Katalánská řep.; ve špan. obč. válce dočasně 1937 — 39 hl. městem. Od 1977 hl.m. auton. Katalán-ska.